Interpretace USA tzv. Studené války
USA a její studená válka
Toto období je výlučnou záležitosti americké badatelské skupiny, neboť toto období našlo velkou odezvu v popularizující literetuře s výjimkou na občanskou válku. Proniknout jen do problematiky studené války či poválečné americké situace je velmi složité. Dalo by se říct, že je stále živnou půdou pro badatelskou činnost nejen v tuzemsku ale i v zahraničí, kteří reagují v rozporu pocity daného územního celku a jejímu hodnocení války. Celková znět veškerých výkladů válečné diplomacie s interpretacemi poválečného sovětsko-amerického konfliktu dokládá, že vše je v plenkách, tzv. Studená válka splynula v jediné téma. Nebudete mít za zlé, ale v obecném měřítku američané a jejich model interpretace se stala vzorem pro ostatní, neboť americká diplomacie prošla přísnou revizi. Jen sami považte a vyguglete pojem "studená válka" a kdo potom má být z toho chytrý?? 
Byť situace po válce byla velmi rozporuplná nejen na americké půdě, ale v celosvětovém měřítku, dostala se do patovější situace už jen v ohledu růstu hospodářství, Prezidenti Truman a Eisenhower zachovávali hodnotu tzv. liberální demokracie v podobě důsledného ochránce a ručitele tržní ekonomiky s nadsázkou ukazovala svou vlast s určitou povýšeností. Rozšířující vliv sovětského bloku, expanze komunismu v Číně, ztráta v jaderném monopolu vedlo k podezírání a pornásledování vlastních lidí, zda nejsou v tajných službách SSSR. Špiománie a tzv. hon na čarodejnice rostla ve velkém, dokonce bylo obviněno i samotné americké vojenské vedení.
Ostrá kritika se vnáší na samotného prezidenta F.D. Roosevelta a jeho pobočníků, neboť jejich postoj vůči SSSR byl velmi smiřlivý a vedl expanzivitě jejich moci. Britští a američtí novináři poukazovali na špatnosti spolupráce, a aby americká politika následovla tu britskou, tedy dle Churchilla. Přispěl právě svou osobností a argumentací, aby USA činilal tak. Churchillovy paměti byly vypracovány rozsáhle velmi brzy a zpřístupněny badatelům, což představovalo velkou výhodu k obhajově třeba i osobních stanovisek.
Další mezníkem byla Jaltská konference, která v 50.letech se stala synonymem hanebné porážky a byla srovnávána s mnichovskou konferencí z roku 1938. Krom toho, že Roosevelta obviňovali z naivity,ale i v obvinění zrady. Ale Rooseveltovi obhájci i historici poukazovali, že studená válka v roce 1941-45 neexistovala a že z vojenského hlediska porážka Osy aliáncí s SSSR si doba prostě vyžadovala. Sovětský vliv prostě vedl postup Sovětské armády a ne zrada Roosevelta. Byly i sepsané staťe "The Meaning of Yalta, v níž se poukazovalo, že Stalinovy územní zisky byly přímo odvozeny z vojesné reality. Ale obviňovacím reakcím nebylo konec, rozporuplnost názorů amerických politiků vedlo k nesouladu, kritika se vnášela na vojenské a politické cíle, rozdělení poválečného světa a Rooseveltovu dobrou vůli vůči Stalinovi. Odpůrce Roosevelta se podařilo odrazit na základě uklidněného sporu na Kubě, ale atmosféra houstla kvůli krizi ve vietnamské válce.
-------------------------------------------------------------------------------------------
Pozn. Článek s názvem: Americká politika vůči zemím střední, východní a jihovýchodní Evropy, navazuje na téma studené války.
