Důležité mezníky politického života Jana Masaryka
Jan Masaryk se narodil 14. září 1886 v Praze jako třetí z dětí Tomáše Garrigua Masaryka. Po studiích na gymnáziu jej rodiče v roce 1906 poslali k příbuzným do USA. Tam pracoval jako poslíček a dělník a navštěvoval vzdělávací kurzy. Domů se vrátil v roce 1913 a se svým otcem se takřka minul. Zatímco Tomáš Garrigue Masaryk v roce 1914 odešel do exilu, aby odtud pracoval na rozkladu monarchie, Jan narukoval o rok později do rakousko-uherské armády.
U uherského jízdního pluku na polské frontě působil Masaryk až do konce války, a podle svých slov za celou dobu jedinkrát nevystřelil. Domů se vrátil krátce po 28. říjnu 1918 a brzy nato uvítal v nově vzniklém státu navrátivšího se otce.
Během svého působení v USA a v armádě se dobře naučil jazyky, což bylo hlavním předpokladem pro jeho pozdější činnost v diplomacii. Hned po válce se zapojil po boku svého otce do formování československého státu a stal se tajemníkem ministerstva zahraničí Edvarda Beneše.
Ještě v roce 1919 byl Masaryk vybrán, aby odcestoval zpět do USA a stal se tam diplomatickým zástupcem ve Washingtonu. Měl za úkol navázat na svého otce ve snaze upevnit pro Československo přízeň Spojených států.
Za oceánem se ale příliš neohřál. Zhruba po necelých dvou letech byl jmenován legačním radou ve Velké Británii, kde zakrátko povýšil na post velvyslance. V Londýně se usadil s Frances Craneovou, dcerou svého někdejšího zaměstnavatele z mladých let v USA, s níž se oženil v roce 1924. Bezdětné manželství vydrželo sedm let, dvojice se rozešla.
Masaryk zůstal v Británii až do konce druhé světové války. Jako velvyslanec byl úspěšný a svými diplomatickými schopnostmi si vytvořil respekt a úctu zahraničních představitelů, třebaže mu někdy bylo vytýkáno, že je jen vykonavatelem Benešovy zahraničně politické koncepce.
Na funkci velvyslance ovšem v říjnu 1938 rezignoval. Protestoval tak proti mnichovskému diktátu a postoji, jakým Velká Británie a Francie nechaly Československo napospas Hitlerovi jako ústupek za zachování míru. Jen dočasné, jak se následující rok ukázalo. I tak ale Masaryk ve Velké Británii zůstal, aby odtud po boku Edvarda Beneše pomáhal obnovit Československo. Poté, co v roce 1940 vznikla československá exilová vláda, stal se Masaryk jejím ministrem zahraničí. Značnou popularitu si mezi lidmi vydobyl svými pravidelnými výstupy v BBC v pořadu Volá Londýn.
Masaryk zůstal ve vládě i po skončení okupace. Paradoxně se mu ale období po osvobození země stalo osudným. Během poválečných snah o obnovu země nezabránil vzrůstajícímu vlivu Sovětského svazu, kdy bylo Československo donuceno odmítnout Marshallův plán, i KSČ uvnitř státu.
Jan Masaryk byl jediným z nekomunistických členů vlády, který v únoru 1948 nepředal do rukou ministerského předsedy Beneše demisi. Zřejmě ve světle svého otce si přál do poslední chvíle bojovat za jeho demokratické ideály a až do konce zůstat po boku Beneše. „Slíbil jsem tátovi, že Beneše neopustím," zněla tehdy jeho slova.
Zároveň se musel vyrovnat s členstvím v komunistickém kabinetu Klementa Gottwalda, ačkoli komunismus odmítal. Právě kvůli tomuto rozporu a údajnému pocitu zklamání prý v závěru života trpěl depresemi. Údajně měl komplex méněcennosti kvůli tomu, co pro národ udělal jeho otec a jaké naděje v něj po Únoru lid může vkládat.
Masarykovo tělo bylo nalezeno nedlouho po Vítězném únoru, 10. března 1948 pod okny jeho bytu v Černínském paláci v Praze. Ministr byl pouze v pyžamu. Dodnes je záhadou, co za jeho smrtí ve skutečnosti stálo. Původní verzi o sebevraždě vystřídaly teorie o nešťastné náhodě či úkladné vraždě.