Kdo zabil Jana Masaryka?
Neúspěch celého budoucího pátrání kolem Masarykovy smrti byl předurčen již v prvních momentech po nalezení těla. Kriminalisté byli ani ne za hodinu z místa činu odvoláni a nahrazeni agenty Státní bezpečnosti, kteří, třebaže nejednali pod nátlakem, nebyli profesionálové. K případu od začátku přistupovali ledabyle jako k jisté sebevraždě, a podcenili proto řadu šetření. Ještě týž den - dokonce před provedením pitvy - oznámili jako oficiální důvod smrti ministra sebevraždu.
Případ byl znovu otevřen v rámci Pražského jara roku 1968. S nastupující normalizací ale vyšetřování upadalo do pozadí a skončilo o rok později zjištěním, že ministr vypadl nešťastnou náhodou z okna, když v něm seděl a kouřil.
Třetí vyšetřování probíhalo už po pádu komunismu v první polovině 90. let. Zatímco v předešlých šetřeních bylo v zájmu politické situace neprokázat úkladnou vraždu, při třetím vyšetřováním zavládla snaha rozkrýt domnělý 45let starý zločin minulého režimu. Úřad pro dokumentaci a vyšetřování komunistických zločinů nakonec přišel s převratným zjištěním: do Masarykova bytu vnikla pětice mužů se záměrem získat na ministra kompromitující materiály. Přitom došlo na hádky, strkanice a poté co se Masaryk dostal z okna na okenní římsu, aby uprchl, spadl na zem.
K tomuto tvrzení se při posledním šetření v roce 2003 přiklonil i forenzní biomechanik Jiří Straus, jenž vycházel z fotografií Masarykova těla pořízených těsně po objevení pod Černínským palácem. Z nich usoudil, že nemohlo dojít k dobrovolnému skoku (kritici namítají, že přitom nevzal v potaz fakt, že s tělem bylo bezprostředně po nálezu hýbáno agenty StB). Naopak vyloučil, že by došlo k vystrčení jeho již bezvládného těla, jelikož podle roztříštěných kotníků musel dopadnout vstoje na chodidla.
Většina veřejnosti se dnes kloní k této poslední verzi. Po Masarykovi nezůstal dopis na rozloučenou, málokdo věří, že by muž jeho formátu dobrovolně ukončil život v pyžamu a bývalá agentka sovětské tajné služby NKVD Jelizaveta Paršinová dokonce v minulosti prozradila, že jej zabili její kolegové.
Zastánci teorie násilné smrti nekomunistického ministra zahraničí mají jasno: dva týdny po převzetí moci komunisty muselo jít o politické motivy. Podle některých mohli mít pachatelé strach, aby Masaryk neemigroval a jako za okupace neřídil z exilu zahraniční odboj. Opačný tábor tvrdí, že sovětští ani čeští komunisté neměli zapotřebí se Masaryka zbavovat, v den představení nového Gottwaldova kabinetu zkrátka jeho chatrná psychika podlehla výčitkám svědomí kvůli nenaplnění otcova odkazu.