KOMUNISTI a JAN MASARYK
Současná veřejnost vnímá Jana Masaryka jako jeden ze symbolů demokracie, jako člověka marně vzdorujícího neúprostného vzestupu komnistů. Skutečnost, ale byla mnohem problematičtější. Jan Masaryk vždy příliš podléhal mínění lidí, s nimiž osobně hovořil, a měl tendenci zapomínat na hlavní principy a fakta v pozadí. Na příkladu jeho poválečného vztahu k československým komunistickým špičkám to lze demonstrovat přímo ukázkově. Na jenu stranu se o komunistech dokázal v zákulisí vyjadřovat hrubým způsobem a v ironických bonmotech. V londýnském exilu se třeba nechal slyšet, že by je nerad viděl u moci, protože by pak už nemohl mít komorníka a koupat se ve vaně. Na druhou stranu sympatizovals jejich liovostí a do jisté míry i s jejich levicovými myšlenkami. Těšilo ho, že si tyká s Klementem Gottwaldem a Václavem Kopeckým, a považoval se za jejich přítele. Gottwaldovi, člověku, který ve 20. letech hřímal v poslanecké sněmovně, že se chodí do Moskvy učit "jak vám zakroutit krkem," napsal k padesátinám následující blahopřání: "Veliké je životní dílo tohoto mladého Čecha, socialisty, politika a státníka. Klement v pravém smyslu zasvětil svůj život boji za spravedlivé požadavky pracujícího lidu. Od svých ideálů nikdy nikomu neustoupil, trpěl za ně hrdě a nesmlouvavě.
Nehledejme však vůči Janu Masarykovi laciné odsudky. Svým založením byl v mnohem naivní a submisivní. Nelze se divit, že se takovýto člověk nechal v těžké době pohltit iluzí, jejíž vyústěním nedokázal a ani nemohl předvídat.
/ přejato a zkráceno z článku: Živá Historie 3/2012, str. 56 čl. J.Masaryk a komunisté /
