CHURCHILL jako člověk
"Ač velké části Evropy a mnoho starých a slavných států upadlo do spárů Gestapa a všeho toho nenáviděného zřízení nacistické nadvlády, nezakolísáme ani neochabneme, budeme pokračovat až do konce, budeme bojovat ve Francii, budeme bojovat na mořích a oceánech, budeme s rostoucí důvěrou as silou bojovat ve vzduchu, budeme bránit náš ostrov, ať to stojí cokoli.. "
/z projevu Winstona Churchilla pronesenou v Dolní sněmovně 4.6. 1941 /
Buldočí tvář, jiskřivé oči, důvěřivý, podmanivý úsměv, doutník trčící vyzývavě mezi mezi pevnými rty, klobouk přiliš malý na hlavu, která se snažít pokrýt, ruka pozdvižená, mávající holí. Shromážděný zástup poznává svého ministerského předsedu a volají "Ať žije Winston!" Winston není představován nějakým božstvem, každý cítí, že je jedním uz z nich, jejich vůdcem a bratrem. Ztělesňuje bojující Británii. Není v tom nic šílehého, fanatického zbožnění, kterým ztřeštěná mládež Německa ječela za svým Führerem. Upřímná úcta, kterou mají Britové k Churchillovi, se zakládá na střízlivém a rozumném ocenění jeho skutečných předností a je udržována pouty sympatie as společných zájmů.